Dětská jóga · HUE JÓGA

Jak vypadá lekce dětské jógy
krok za krokem

Rozhodli jste se s dítětem zkusit dětskou jógu. Co se bude dít, až přijdete na místo? Provedu vás celou lekcí HUE jógy krok za krokem, od příchodu až po rozloučení.

Barevné podložky připravené na lekci dětské jógy

Příchod – než lekce začne

Lekce nezačíná povelem. Začíná tím, že dítě v klidu dorazí a najde si svoje místo – podložku, polštářek nebo značku na zemi. Snažím se, aby v tu chvíli byl v prostoru klid, bez spěchu.

Už tohle „usazení se“ je první krok: dítě se zklidní a přepne do jiného tempa, než na jaké je zvyklé ze zbytku dne.

Přivítací rituál

Každá lekce začíná stejně, společným rituálem. Sedneme si do kruhu, pozdravíme se a ptám se na jednu věc: jak se dnes máte? Děti můžou odpovědět slovy nebo ukázat na kartičku s obrázkem: veselé, unavené, natěšené nebo třeba rozmrzelé.

Tahle chvilka má dva důvody. Opakující se rituál dává dětem jistotu – vědí, co přijde, a cítí se bezpečně. A pojmenovat svou náladu je první malá lekce práce s emocemi. Nikdo nehodnotí, jestli je „správné“ se tak cítit.

Dech a naladění

Po přivítání přichází na řadu dech. Ne ale jako poučka, jako hra. Zkoušíme, kolikrát za sebou zvládneme na jeden nádech vyslovit svoje jméno. Nebo dýcháme s koulí, která se s nádechem roztáhne a s výdechem sevře.

Proč zrovna dech, a hned na začátku? Děti přicházejí plné dojmů a energie z celého dne. Hra s dechem je jemný přechod: zpomalí se, zklidní, naladí na zbytek lekce. A mimochodem se učí, že dech umí zklidnit tělo i hlavu. To jim poslouží i mimo lekci. K dechu se ještě vrátíme před relaxací, tam už spíš zklidňuje než naladí.

Jádro lekce – rozcvička, hra, téma

Teď přichází nejdelší a nejživější část. Nemá pevný scénář, a to je záměr.

Vždycky proběhne nějaká rozcvička, ale ne dril s počítáním. Je to hra: honička v pozicích zvířat, malá výzva, něco, co rozhýbe tělo a zároveň baví. A často protrénuje i smysly.

Často lekci drží pohromadě téma. Někdy ho přinese roční období nebo svátek, jindy ho vymyslí děti samy. V zimě stavíme sněhuláka, koulujeme se, zkoušíme zimní sporty. Před Velikonocemi nejdřív společně sbíráme, co o svátcích víme, a pak si některé věci „zacvičíme“, z vajíčka nebo košíku se stane pozice. Na jaře sledujeme, jak z malého semínka vyroste květina nebo strom. K oblíbeným tématům patří i příběh o dřevorubci a jeho ženě.

Z tématu pak přirozeně vyrůstají jógové pozice i pohybové hry. Někdy hra navazuje na téma, jindy je to samostatná zábava – pro děti je to tak jako tak jedno plynulé dobrodružství.

Zklidnění před relaxací

Po nejživější části se tempo zase zvolní. Tahle část je most mezi vybitím energie a závěrečným uvolněním – kdyby šly děti z honičky rovnou ležet, nešlo by to.

Zklidňujeme se pomalejšími činnostmi: tvořením, prací s drobnými předměty, úkoly na jemnou motoriku. Někdy se vrátíme k dechu: foukáme do pírka, ať co nejdéle plachtí, rozfoukáváme pom pomy přes podložku nebo si hrajeme s bublifuky a brčky. Ruce se soustředí na malou věc, dech se srovná, tělo se připraví na klid.

Relaxace

A přichází závěrečné uvolnění. Děti se pohodlně uloží na svoje místo a zavřou oči. Nebo nezavřou, nikdo nemusí. Společně zkoušíme různé druhy dechu, třeba břišní dech s plyšákem, který se s nádechem zvedá a s výdechem klesá. Jindy čteme příběh, pouštíme tichou hudbu nebo posloucháme zvonkohru.

Pár minut klidu na konci lekce není „prázdné místo“. Je to chvíle, kdy si tělo i hlava odpočinou, a děti zjišťují, že ztišení může být příjemné, ne nudné.

Rozloučení a po lekci

Lekce se uzavře stejně klidně, jako začala – krátkým rozloučením. Děti se vrátí do kruhu a společně hodinu zakončíme.

Po lekci může být dítě natěšené vyprávět nebo jen příjemně utahané. To, co si ale odnáší, není vidět na první pohled: kousek pohybu, kousek klidu, zážitek, a často i „něco svého“, na co se příště těší.

A co dál?

Pokud vás zajímá víc: